20. Časové řady: aditivní a multiplikativní dekompozice, momenty (střední hodnota, rozptyl, autokovariance). Druhy stacionarity a rozdíl mezi nimi. Základní vlastnosti náhodné procházky a bílého šumu. (NI-SCR)¶
Časové řady¶
Časové řady představují sled hodnot měřených nebo pozorovaných v pravidelných časových intervalech. Analýza časových řad má tři hlavní cíle:
- Popis pozorovaného jevu: Identifikace a charakterizace dynamiky sledovaného procesu.
- Predikce budoucího vývoje: Na základě zjištěných vzorců a modelů lze předpovídat další chování systému.
- Řízení: Pochopení mechanismů generujících časovou řadu umožňuje ovlivňovat a optimalizovat daný systém.
Dekompozice časových řad¶
Časová řada se často rozkládá na několik složek, které dohromady vysvětlují její celkové chování. Mezi hlavní složky patří:
- Trendová složka (T): Zachycuje dlouhodobý vývoj, tedy rostoucí nebo klesající tendence.
- Sezónní složka (S): Odráží pravidelné, periodické změny, které se opakují v rámci například jednoho roku.
- Cyklická složka (C): Popisuje dlouhodobé fluktuace kolem trendu, které ale nejsou pravidelné jako sezónnost (např. hospodářské cykly).
- Nepravidelné fluktuace nebo náhodná složka (\varepsilon): Zachycuje všechny nepravidelné, nepredikovatelné odchylky, které nejsou vysvětleny ostatními složkami.
Aditivní a multiplikativní dekompozice¶
Každý model dekompozice se liší způsobem, jakým se skládají jednotlivé složky do výsledné časové řady.
-
Aditivní dekompozice:
- V aditivním modelu se předpokládá, že jednotlivé složky se "sčítají".
- Všechny složky jsou vyjádřeny ve stejných jednotkách jako původní časová řada Y_t. Tento přístup se hodí, pokud velikost fluktuací nezávisí na úrovni řady.
-
Multiplikativní dekompozice:
- U multiplikativního modelu jsou složky kombinovány násobením:
- Trendová složka T_t je ve stejných jednotkách jako Y_t, zatímco ostatní složky jsou bezrozměrné. Tento model využijeme, když amplituda sezónních a cyklických fluktuací roste či klesá v závislosti na úrovni časové řady.
Momenty¶
Momenty popisují rozložení hodnot časové řady.
| Moment | Vzorec | Popis |
|---|---|---|
| Střední hodnota | \mu = E(Y) | Průměrná hodnota, kolem které se hodnoty řady koncentrují. |
| Rozptyl | \sigma^2 = E[(Y - \mu)^2] | Míra variability hodnot kolem střední hodnoty. |
| Autokovariance | \gamma_k = E[(Y_t - \mu)(Y_{t-k} - \mu)] | Měří závislost mezi hodnotami oddělenými časovým posunem k. |
Stacionarita¶
Stacionarita časové řady znamená, že statistické vlastnosti (např. střední hodnota, rozptyl, autokovariance) jsou invariantní vůči posunu v čase. Jinými slovy: pokud posuneme časovou řadu, její základní charakteristiky zůstanou stejné.
-
Slabá stacionarita:
- Časová řada je slabě stacionární, pokud jsou invariantní vůči posunům v čase pouze momenty do druhého řádu.
- Důsledky:
- Střední hodnota E[X_t] = \mu je konstantní pro všechna t.
- Rozptyl Var(X_t) = \sigma^2 je konečný a nemění se v čase.
- Kovariance mezi hodnotami, tj. Cov(X_t, X_{t+\tau}) = \gamma(\tau), závisí pouze na časovém posunu \tau, nikoli na konkrétním čase t.
-
Silná (striktní) stacionarita:
- Časová řada je silně stacionární, pokud pro libovolný počet časových bodů t_1, t_2, \dots, t_n a libovolný posun \tau platí:
- Sdružená distribuce X_{t_1}, X_{t_2}, \dots, X_{t_n} je stejná jako distribuce X_{t_1+\tau}, X_{t_2+\tau}, \dots, X_{t_n+\tau}.
- Důsledky:
- Sdružená distribuční funkce F_X(\cdot) není funkcí času, což znamená, že posun o libovolný čas \tau nemá vliv na její tvar.
- Všechny momenty (včetně střední hodnoty \mu a rozptylu \sigma^2) jsou v čase konstantní.
- Proces může konvergovat k limitní distribuci, kde pro všechna t platí stejné rozdělení hodnot.
Bílý šum¶
Bílý šum je náhodný proces {X_t}, kde každá hodnota je náhodně vybrána z určitého rozdělení.
Momenty:
- Střední hodnota: E(X_t) = 0
- Rozptyl: \text{var}(X_t) = \sigma^2
- Míra rozptylu kolem střední hodnoty se nemění v čase.
- Autokovariance: \text{cov}(X_t, X_{t+\tau}) = 0,\quad \tau > 0
- Každá hodnota je nezávislá na ostatních.
Vlastnosti:
- Bílý šum je silně stacionární
- Pokud je rozděleni normální jedna se o
Náhodná procházka¶
Náhodná procházka je model časové řady, ve kterém každá následující hodnota závisí na předchozí hodnotě a náhodné složce odpovídající bílému šumu.
Model:
- Náhodná procházka se vyjadřuje rovnicí: Y_t = Y_{t-1} + \varepsilon_t
- Každý nový stav Y_t vznikne přičtením nezávislé náhodné veličiny \varepsilon_t, která má vlastnosti bílého šumu.
Momenty a vlastnosti:
-
Střední hodnota: E(X_t) = 0
- Kumulativní efekt přírůstků může vést ke změně hodnoty v průběhu času, Ale střední hodnota díky tomu ze každý krok využívá bílý šum je stale 0
-
Rozptyl: Var(Y_t) = t \cdot \sigma^2
- Rozptyl procesu roste s časem, jelikož se sčítá rozptyl jednotlivých nezávislých přírůstků.
- Kvůli tomuto nárůstu rozptylu není náhodná procházka stacionární.
-
Autokovariance:
- Autokovariance závisí na časovém posunu. Vzhledem k narůstajícímu rozptylu se autokorelační funkce již neudržuje konstantní, což dále potvrzuje, že proces není stacionární.
Vlastnosti:
- Náhodná procházka není stacionární
- Přírůstky v náhodné procházce jsou stacionární